We all started with computers somehow, someone forced someone with enthusiasm. I can say that I fell for them as a boy and since I was born at '80, I started with 8 bits as there was nothing else. My brother and I longed for the ZX Spectrum, but Santa gave us unknown to us at the time Sord M5 původem z Japonska. Přestože se Sord prodával tehdy jen v Tuzexu nebo v bazarech, ukázalo se že nebyl v tehdejším Československu až tak neznámý počítač. Dokonce existoval i klub Sordistů veden pod Svazarmem 602 , který čítal desítky členů. Někteří z nich dokázali vylepšovat Sordíka např. o zvýšení RAMKY na 64kB (v základu měl Sord 4kB), RAMdisk, vytvořili tehdy u 8bitů vzácný řadič 3,5″ floppy mechaniky a převedli spousty  her z příbuzného systému MSX nebo naprogramovali emulátor her ze ZX Spectra. Mimo těchto aktivit vznikal nízkonákladový tištěný klubový skoro mesíčník, zdroj velmi cenných informací. Protože jsem objevil podobný blog I will only publish the missing numbers here. As I do not have permission to publish these documents and therefore, if it would bother the authors, I will remove them immediately. But I think it would be an eternal pity let their efforts fade into the abyss of history. At least for me, the Sord M5 was and remained a matter of the heart, and I doubt I'll ever sell it to anyone.

Citace z dnes již neexistujících stránek Mudr. Jana P. Naidra…..

Historie počítače SORD m5

Firmu SORD Computer Systems Inc. založil pan Takayoshi Shiina v roce 1970. Jméno tvoří zkratku slov SOftware a haRDware. Základní kapitál firmy byl 2000 dolarů a v roce 1970 měla 2 zaměstnance, totiž pana Shiinu a jeho maminku. Hlavním cílem zakladatele bylo dát výkon počítačů k dispozici široké veřejnosti. V roce 1974 uvedla firma na trh řadu mikropočítačů SMP80/X, které prodávala za desetinu běžné ceny. V roce 1978 byla uvedena řada M100, v roce 1979 řada M 223 a v roce 1982 řada M343, první verze M5 a další výrobky. Firma velmi rychle rostla a v roce 1983 měla 510 zaměstnanců, obrat 85 milionů dolarů, správní budovy v Tokyu a Chibě, několik továren v Japonsku a také v Singapuru, Číně, na Novém Zélandu a v Irsku. Její počítače používaly renomované společnosti jako např. Canon, Fujitsu, Hitachi, Honda, Sony a další. Podíl firmy na japonském trhu byl druhý největší za firmou NEC a tvořil více než 13%. V roce 1985 byla firma prodána za podivných okolností společnosti Toshiba a jméno bylo upraveno na SORD Computer Corporation.
Kromě výroby hardwaru se firma zaměřila také na vývoj programového vybavení. V roce 1980 uvedla na trh svůj jazyk PIPS (Pan Information Processing System), který umožnil laikům zadávat příkazy pro práci s daty. Zjednodušená verze FALC byla přizpůsobena pro využití dětmi na počítači M5. Firma vyvinula diskový operační systém RMDOS, měla vlastní verze Cobolu, Fortranu, USCD Pascalu a 11 verzí Basicu. Zajímavý byl také B-GRAPH (business graphics) pro tvorbu obchodní grafiky a PCAD (personal CAD) pro konstrukční práce.
Počítač SORD m5, který se objevil u nás, byl vyroben v roce 1983 v Irsku. Do Československa ho dovezla firma Intersim a.s. Poprvé bylo možno si počítač prohlédnout na veletrhu spotřebního zboží na jaře 1984. V zimě se začal prodávat v PZO Tuzex v Praze, Bratislavě, Brně, Košicích, Piešťanech a Jihlavě. Byl prvním počítačem oficielně prodávaným na československém trhu. Zpočátku byl dodáván jen v základní konfiguraci s Basicem-I a později byly dovezeny i Basic-F, Basic-G, FALC, přídavná paměť EM-5 a pákové ovladače. V prodeji bylo také několik originálních her v paměťových modulech.

Ceny v tuzexových bonech (měly hodnotu přibližně 5,- Kčs):

Servisním zajištěním bylo pověřeno Družstvo mechaniků kancelářských strojů Praha. Návody k použití v češtině sestavili členové 602. ZO Svazarmu. V krabici s počítačem našel každý majitel také nabídku stát se členem Klubu uživatelů osobních počítačů (KUOP) 602. ZO Svazarmu. Tato organizace pořádala schůzky členů s odborným programem a velmi rozvinutá byla především burza programů, kdy si členové zdarma vyměňovali svá díla. Byla sestavena také klubová knihovna programů rozdělená do tématických bloků a členové klubu dostali tištěný materiál se stručným popisem jednotlivých programů. Postupně se objevila i schémata zapojení, průběhu signálů atd. Někteří uživatelé za nějaký čas pocítili nedostatek operační paměti a také práce s magnetofonem jako periferním paměťovým médiem byla velmi zdlouhavá. Objevily se proto přestavby počítače s cílem zvětšit RAM a připojit disketovou jednotku. Firma SORD Computer Corporation vyráběla  floppy diskovou jednotku FD-5 o velikosti 3″ a kapacitě 2x 160 KB (disketa je oboustranná, ale hlavička je v mechanice jen jedna, pro manipulaci s opačnou stranou diskety se musela ručně otočit). Firma Intersim měla k dispozici vzorek, ale k dovozu do Československa bohužel nedošlo.

V době, kdy se SORD m5 začal dovážet, byl už mezi československými příznivci výpočetní techniky rozšířen především osmibitový počítač Sinclair ZX81, který byl postupně nahrazován počítačem Sinclair ZX Spectrum. Tyto počítače byly dováženy individuálně ze zahraničí. Když provedla Mikrobáze (společná služba Amatérského Radia a 602. ZO Svazarmu pro uživatele mikropočítačů) v roce 1985 anketu mezi odběrateli zpravodaje, bylo mezi nimi 50% majitelů ZX Spectrum, 21% vlastnilo ZX81 a 13% SORD m5. Ve srovnání se Spectrem měl SORD m5 několik výhod. Byl vybaven více programovacími jazyky. Basic-I byl součástí základní dodávky a byl určen pro začátečníky. Basic-F byl zaměřen především na vědeckotechnické výpočty a Basic-G na programování her a grafiky. Zajímavý byl FALC, který byl vlastně tabulkovým procesorem a datové výstupy z něj se daly dále zpracovávat Basicem F i G. Pro tvorbu obrazu a zvuku byl počítač vybaven samostatnými generátory. Grafický výstup bylo možné zobrazovat na dvou nezávislých obrazovkách nastavených do jednoho ze čtyř grafických režimů. Při řízení činnosti SORD m5 se využíval režim přerušení, který byl dostupný i pomocí příkazů Basic F a G.  Velkou předností byla celoobrazovková editace zdrojového textu programu v té době nedostupná na žádném podobném počítači. Jedinou nevýhodou byla malá nabídka programů, ale ta vedla ke zvýšenému úsilí nadšených amatérských i profesionálních programátorů a již za několik měsíců po zahájení prodeje počítače jsme si z klubových schůzek odnášeli plné kazety programů. Bylo to období nadšeného amatérského programování. Na anketní otázku Mikrobáze “Programování mne zajímá” odpovědělo 52% “intenzivně” a 48% “středně intenzivně”. Z výsledků vyplývá, že snad všichni majitelé mikropočítačů programovali. Na otázku o způsobu získávání programů odpovědělo 98,5%, že je vyměňuje a 0,1% kupuje. Tak se stalo, že koncem roku 1988 se počet programů pro SORD m5 v klubové knihovně KUOP blížil tisícovce.

Tvořivost bylo potřeba zapojit nejen při tvorbě programů, ale také při obstarávání hardwarových komponent. Konektory, které nebylo možno koupit, jsme si vyráběli amatérsky. Zde jsou citace z české verze návodu pro Basic-I:

“Připojení tiskárny: …. Je nutno si upravit konektor FRB jednoduchýmzpůsobem:

• uřízne se patřičná délka konektoru FRB
• uprostřed se opatrně rozřízne naplocho na dvě části lupínkovou pilkou
• obě části se v místě řezu obrousí, aby je po přiložení do konektoru bylo možno zasunout do konektoru
• obě části se v místě řezu a broušení slepí k sobě”

Dnes víme, že to je stejný plochý 16-ti pinový konektor, kterým se připojuje v PC rozhraní gameportu.

“… konektory pro připojení ovladačů…. Použité konektory nejsou v ČSSR k sehnání. Je možno si je amatérsky udělat s celkem slušným výsledkem. Stačí k tomu několik drátků od normálních miniaturních odporů, tvrdý a měkký papír a šikovné ruce.”

Dnes bychom použili konektor PS/2.

Úsměv a nostalgickou vzpomínku vzbuzuje následující citace z návodu na stavbu modulu 64 KB paměti uveřejněného v technickém zpravodaji Sord+Amstrad 602:

” … paměťové obvody 4464 (64K/4 bit) je možno zakoupit např. v Budapešti na adrese: …”